Zuby aneb moje trápení

Nevím co s tím. Zuby bych si nejraději vytrhala sama kdyby to šlo. V naší rodině máme genově danou vysokou kazivost zubů. Pro někoho jako jsem já je to hotové utrpení. Veterinář se musí na své klienty usmívat, ale ne stylem aby utekl. Zuby se mi samy od sebe vydrolují, i když si je čistím tak se mi kazí a v neposlední řadě mi vylezly dva moudráci. Co chtít více? Vím že tento článek je trochu sobecký. Jen tím chci říct abyste byli rádi za to že máte zuby v pořádku a nejste u zubaře jako doma. Ve svých letech už mám 3 zuby vytržené takže opravdu není o co stát. Proč to píšu? Protože poslední dobou slyším z každé strany stížnosti na zuby, přitom ti dotyční si stěžovat nemusí. Kdo ví jaké to je mít trápení se zubama jistě pochopí.
Podobné trápení má i bráška. Už dávno mu vypadl přední zub a ne a ne mu vylézt. Taky jsme se s maminkou velice podivovaly, proč se mu nad zubama udělal váček když nemá ani jeden kaz.  Že by mu nafoukalo do pusinky? Chudáček je mi ho kolikrát tak líto když se klepe bolestí a pláče. Když ho bolí zuby tak ani nezlobí, neskáče, nehraje si. Jen leží, čeká až zabere sirup a kouká na televizi. Pohled má nepřítomný a skelný a v tu chvíly si říkám, že to u něj není normální a že se o něj bojím. Co se dá dělat. Zuby k životu potřebujeme, proto to musíme vydržet.